Přerušit, prorůst, překlenout. Rozhovor s Magdalénou Šipkou.

Magdaléna Šipka je současná česká básnířka, pedagožka, teoložka a aktivistka. Na svém kontě má třeba i překlad básní německé feministické teoložky a básnířky Dorothee Sölle. Letos v říjnu Magdaléna v rámci česko-německého rezidenčního programu strávila celý měsíc v Lipsku, aby se tu věnovala své kreativní tvorbě. Premiéra tohoto rezidenčního programu se konala v roce 2019 na Lipském knižním veletrhu. Česká republika tehdy byla hostující zemí a z Německa i Česka se programu mohlo zúčastnit pět autorů. V roce 2023 oslaví partnerství měst Lipska a Brna své padesátiny a do té doby to v rámci programu bude vždy jeden/jedna autor/autorka z dané země, jenž se rezidence bude moci zúčastnit. Magdalény Šipky jsme se zeptali, jaké dojmy v ní rezidence v Lipsku zanechala.

Magdaléno, znala jsi Lipsko, než jsi sem přijela?

Jsem tady poprvé. Předtím jsem strávila rok v Marburgu a měsíc v Berlíně. O Lipsku jsem už hodněkrát slyšela, že je to tu dobrý.

Jak se Ti tu na rezidenci bydlelo?

Měla jsem super apartmán s velkým stolem, tak jsem psala hlavně tam. A byla tam i překrásná terasa, kde by se v létě dalo geniálně grilovat, ale na mě už bylo moc zima.

Jak vypadala Tvoje každodenní rezidenční rutina?

Snažila jsem se sama sebe trochu systematizovat (ostatně jsme v Německu, smích) a dokonce jsem si koupila takový bloček, kam si zapisuju nějaká přání pro ten konkrétní den. Někdy jsem jezdila na výlety, ale nějaký typický průběh dne jsem neměla. Píšu, když to na mě zrovna přijde, což se dělo hned cestou sem. Přijela jsem sem s plánem napsat knihu, ke které jsem neměla ani čárku. Udělala jsem si systematicky lístečky s postavami a událostmi: kdo se kdy narodil, co o něm vím. Zpracovávám témata, se kterými jsem se osobně setkala a jsou literárně nezpracované. Třeba majetková exekuce či polyamorie.

Jaký byl umělecký cíl Vašeho pobytu v Lipsku?

Zadáním rezidence je napsat příběh, který se tu odehrává. V Lipsku jsem měla strašně moc vjemů, z nichž určitě něco vznikne. A potom mám plán na knihu – chci zpracovat téma žen v církvi, což je moje osobní téma. Studovala jsem teologii a byla jsem v aktivistické feministické skupině, která kritizovala církev, kvůli queer tématům mě lidi šikanovali. To bych moc ráda románově zpracovala. Jsem ráda, že to můžu převést do postav a nemusím psát z osobní perspektivy.

Překvapilo Tě Lipsko?

Procházela jsem se tu po nocích nebo brzy ráno a všímala si u toho spoustu drobných postav, které tu pracují – uklízečky, popeláři. Na Německu mám ráda, že když potkám takové lidi, tak jsou v pohodě. Společnost je rozvrstvená, ale většina lidí mi přišla hodně v klidu.

Čteš i současné německé autory a autorky?

Ano, zajímají mě třeba knihy o polyamorii, což v Čechách zatím moc nepotkáte. Jako pokus jsem si tu dokonce založila profil na online seznamce. Lidé se tam hodně označovali za feministy, což mi bylo hodně sympatické. Spoustu z nich udávalo, že jsou otevření monogamii i nemonogmaním vztahům – uvědomila jsem si, že si to v Čechách nedovedu představit. I když sama mám trvalý vztah, tak jsem si řekla, že bych se potkala s někým, kdo má taky trvalý vztah, ale je otevřený, abychom se o tom alespoň pobavili. Nakonec jsem se ale s nikým nesetkala.

© Alžběta Procházka. Styling: Maria Schormová.

Přišel čas na našich pět standardních lipských otázek:

Tvoje Lipsko a káva?

Musím se přiznat, že jsem byla unešená svým ubytováním a docela dlouho jsem byla ráda, že můžu  mít svůj klid. Takže jsem ven na kávu ani tolik nechodila. Jedna kavárna, která se mi ale strašně líbila, byla BROT & KEES. Tu jsem objevila, když jsem se na kole vracela od jezera Cossi. Nejlepší kafe jsem ale měla na Sachsenbrücke – byli jsme tam v neděli odpoledne, kdy všichni jen tak zevlili na zemi a popíjeli kafíčko z vozíku. A ten park okolo byl taky moc hezký.

Tvoje Lipsko a kolo?

Měla jsem tu půjčené kolo a říkala jsem si, že si tu koupím nějaké z druhé ruky, protože tady i ty použité jsou fakt hodně dobré. Hodně jsem jezdila na výlety a strašně dobře se mi u toho přemýšlelo – na ty nejlepší nápady jsem přišla právě na kole.

Tvoje Lipsko a kultura?

Byla jsem na oslavách 9. října na Lichtfestu, který připomíná o historických událostech okolo Mírové revoluce v roce 1989. Líbil se mi slavnostní projev a obecně ta skutečnost, že tu politikové víc vystupují na akcích a mluví k lidem.

Tvoje Lipsko a architektura?

Zaujalo mě nákupní centrum Höfe am Brühl – vypadá, jako by tam přistáli mimozemšťani. Líbí se mi, že tu někdo přemýšlí nad celistvým obrazem města, že to celé dává nějaký jednotný integrovaný celek. V Höfe am Brühl jako by přistáli mimozemšťani, a přesto to nějak hezky zapadalo do kontextu.

Jaký dojem v Tobě Lipsko zanechalo?

Tak třeba v jednom obchodě s férovým biooblečením měli kousky, které nebyly nutně jenom na štíhlé ženy. Na ulici jsem si všímala, že se tu holky nebojí nosit odvážné oblečení. V Čechách si to dovolí jenom ty štíhlé, ale tady se mi líbí, že tu ženy mají odvahu a sebevědomí. Někdy je tu někdo oblečený zcela jinak – pán, který je celý v duhovém a nese růžový košíček, lidé zahalení do černého. Jednou jsem šla pro pečivo v kalhotech od pyžama typu růžová puma a bylo to taky v pohodě (smích). Lipsko pro mě znamená dostatek – měla jsem tu pocity luxusu, tolerance a velké otevřenosti.

Děkujeme za rozhovor a přejeme vše dobré! Výtažek z povídky, která v Lipsku vznikla, si přečtěte zde.

Interview: Irena Dudová

(Visited 173 time, 1 visit today)
Posted by: Irena Dudová
Irena pochází z Česka a v Lipsku kdysi studovala. Už tehdy jí bylo jasné: s tímto městem ještě nekončí. Co je štěstí? Silnička! Sport, (kávová) kultura a rozhovory se zajímavými lidmi. Takové je moje Lipsko.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.