Snít či bdít s Izabelou Kałduńskou

V naší rubrice #MojeLipsko vám představujeme místní, kteří v Lipsku už nějakou dobu žijí a našli si tu své místo. Na začátku jim položíme pět standardních otázek, jak Lipsko vnímají právě oni, a pak si popovídáme o tom, co tu dělají. Dnes vám představujeme Izabelu Kałduńskou – rodačku z polského Gdaňska, která i přes svůj mladý věk už stihla složit symfonii a nahrát vlastní sólovou desku. Co pro Izabelu znamená #MojeLipsko?

© Blickinsfreie

Tvoje Lipsko a dobrá káva?

Nejraději mám kávu u sebe doma. Tu z italské moka konvičky – s medem a sójovým mlékem☺

Tvoje Lipsko a kolo?

Kolo je pro mě obrovské téma, miluju jezdit po Lipsku. Nedávno jsem si koupila pořádnou silničku. Jestli zrovna nemám koncert, tak učím, takže jezdím za studenty do soukromých domácností. Kolo je velkou součástí mého každodenního života. Trávím na něm minimálně dvě hodiny denně. Naštěstí můžu jezdit na kole do práce, ale taky se ráda projedu jen tak bez cíle. Nebo vyrazím k jezeru Cospudener See – to je takový můj cyklostandard.

Tvoje Lipsko a kultura?

Mám moc ráda všechna ta malá místa na Eisenbahnstraße. Hodně jsem se s nimi sžila, protože jsem tam hrávala jak se svým sóloprojektem The New Solarism, tak se svou kapelou Herje Mine. Čím více underground, tím lépe. A z těch větších spřátelených míst je to určitě Horns Erben. Hrála jsem tam například s polskou klavíristkou Haniou Rani, se skupinou Emily’s Giant a mnoha jinými.

Tvoje Lipsko a architektura?

Budova, poblíž které se prakticky pořád pohybuji, je Spolkový správní soud Bundesverwaltungsgericht. Je obrovský, důstojný a tak perfektní ve své klasické výpovědi, že se na něj vždy s radostí podívám nebo se kolem něho projdu. Jednou jsem tam dokonce hrála koncert ve Zlatém sále – ta místnost byla opravdu celá ze zlata! A mou druhou oblíbenou kategorií jsou staré chátrající stavby. Činžáky, kterých tu ubývá, nebo staré továrny – třeba taková Krausefabrik ve čtvrti Anger-Crottendorf.

A co v poslední době posloucháš?

Oblíbila jsem si polskou jazzovou formaci Immortal Onion. Doporučuji taky Deru. Mám ráda elektronickou hudbu – nějak se mi změnil styl z klasiky na elektroniku☺


© Liamera Photography

Izabelo, jak ses vlastně ocitla v Lipsku?

Do Lipska jsem přijela v roce 2009, tehdy mi bylo 19. Znala jsem místního profesora Rolanda Baldiniho, který vyučuje na konzervatoři Hochschule für Musik und Theater „Felix Mendelssohn Bartholdy” Leipzig. Potkala jsem ho na každoročních hudebních kurzech v polském městě Łańcut. Měla jsem pro něho velký obdiv a moc jsem si přála u něho studovat. Řekl, že to můžu zkusit u přijímaček. No a povedlo se a jsem tady.

Jak vypadá taková přijímací zkouška?

Byla jsem čerstvě po druhém stupni hudební školy v Gdaňsku. Pamatuji si, že jsem z paměti hrála „Chaconne” Bacha, „Capriccio” Paganiniho, Sibeliusův a Mozartův koncert a taky Schönbergovu „Fantazii”.

Znala jsi Lipsko, než jsi sem přijela?

Ne, já jsem ani nevěděla, kde to mám hledat na mapě (smích)! Přijela jsem tu jednou před přijímačkami. Bylo jaro, v Lipsku bylo mnohem tepleji než v Gdaňsku. Zdál se mi takový obrovský – široké ulice, všude samé květiny. V Gdaňsku ještě tehdy válo, větve se pohupovaly ve vzduchu a tu už bylo všechno útulné a jarní. Zkoušku jsem zvládla, tehdy nás vzali jenom pět. Mohla jsem začít s bakalářským studiem a to byl důvod, proč jsem zůstala.

A jak vypadal Tvůj hudební život v Lipsku kromě klasického studia?

V průběhu studiu se hraje spoustu koncertů. Najednou se začnou objevovat nabídky, takže i já jsem je začala přijímat – hrála jsem například s Junge Deutsche Philharmonie. Ani jsem se neměla čas přemýšlet, jestli tu zůstanu nebo ne – pořád přicházelo něco nového. Dostala jsem se na stáž do Staatskapelle Halle, což byl můj první kontakt s profesionálním orchestrem. Tehdy to byl skoro celý úvazek a tak byla tato zkušenost hodně intenzivní. Po dvou letech jsem zjistila, že to ne tak úplně bude moje životní cesta. Měla jsem trochu jiné životní a hudební zájmy, takže mi tato cesta příliš neseděla. Časem se vytříbilo, co chci dělat a co ne, a taky jsem si mohla začít vybírat.

Pro jakou cestu ses tedy rozhodla?

Došlo mi, že klasický orchestr není mým životním cílem. Kamarádka ze studia se mě zeptala, jestli bych nechtěla hrát balkánskou hudbu. Ta hudba se mi vždycky líbila – zdá se mi, že je autentičtější, pramení ze srdce a vlévá se člověku přímo do duše. To byl začátek mého dobrodružství s kapelou Herje Mine. Atmosféra na první zkoušce byla velmi přátelská, rodinná, užili jsme si kopec srandy. Bylo to něco úplně jiného než na zkouškách klasické hudby. Žádný velký stres. Hráli sice rytmy, na které jsem si musela zvykat, ale za pár měsíců bylo vše OK. Po každém koncertu jsme dostávali další nabídky. Letos nás pozvali na dva větší festivaly – FOLKLORUM v Einsiedlu a Rudolstadt-Festival, který se kvůli koroně bohužel nekonal.

Prozraď nám něco o svém sólovém albu.

The New Solarism je výsledkem všeho, čemu jsem se doposud hudebně věnovala. Určitě je tam hodně vlivů z klasické a současné hudby. Když jsem byla malá, ráda jsem si vymýšlela své vlastní melodie. Čím víc jsem však hrávala po orchestrech, tím víc se ta myšlenka někde vytrácela. Naštěstí se ale neztratila úplně a našla si ke mě cestu zpět. Když se tak stalo, zrovna jsem studovala druhý obor – jazzové housle u Thomasa Prokeina. Ten mi ukázal svět improvizace. Naučil mě, abych se nebála hrát svoje věci. Herje Mine mi také hodně pomohlo, protože tam se improvizuje prakticky neustále. Thomas mi ukázal, co je to loop station – hned jsem si ji chtěla koupit taky. Když máte skupinu pěti lidí, často nemůžete hrát koncerty, protože zrovna někdo nemůže. Rozhodla jsem se tedy, že si vymyslím projekt, který nebude závislý na nikom jiném než na mě samotné.

Jak vznikl název The New Solarism?

Název je zcela náhodný – s mými dalšími projekty jsme také jeden hledali a to byl jeden z návrhů. The New Solarism mě nějakým způsobem oslovilo. Solarism – v doslovném překladu to je teorie vzniku slunce. Napadlo mě, že by to posluchači mohlo pomoct aktivovat fantazii, nic konkrétního jsem tím nemyslela. Nechci nic vysvětlovat – má to být prostě impuls k zamyšlení. Stejně tak jako názvy konkrétních skladeb v albu. Chci dávat posluchači podnět, aby se nad názvem zamyslel hlouběji, ale nemá to být nic konkrétního. Mlhavé, surrealistické a snové dojmy. Takový stav mezi sněním a bděním.


Izabela zrovna dokončila nahrávky svého prvního alba The New Solarism – Studies Of Myself. Už brzy si i vy budete moci poslechnout, jak sní a bdí mladá houslistka z Gdaňska, jíž se Lipsko stalo druhým domovem. Než se tak stane, zveme vás již 17.12.2020 k poslechu symfonie, kterou sama složila. Základem byla 2. Beethovenova symfonie o 4 částech, již Izabela přepracovala na zakázku Philharmonie Leipzig v rámci Beethovenova roku. Livestream s názvem The New Solarism Orchestrated // Deconstruction | Reconstruction z lipského Kupfersaalu můžete sledovat přímo na kanále The New Solarism.

(Visited 39 time, 1 visit today)
Posted by: Irena Dudová
Irena pochází z Česka a v Lipsku kdysi studovala. Už tehdy jí bylo jasné: s tímto městem ještě nekončí. Co je štěstí? Silnička! Sport, (kávová) kultura a rozhovory se zajímavými lidmi. Takové je moje Lipsko.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *