V záři lipských neonů – pianista Clemens Christian Poetzsch

© Christian Debus

V naší rubrice #MojeLipsko vám představujeme místní, kteří v Lipsku už nějakou dobu žijí a našli si tu své místo. Na začátku jim položíme pár otázek, jak Lipsko vnímají právě oni, a pak si popovídáme o tom, co tu dělají. Dnes vám představujeme Clemense Christiana Poetzsche – rodáka z Drážďan, klavíristu a skladatele, mimo jiné i autora hudby k českému filmu Národní třída. Clemens v Lipsku našel domov a denně tu nachází inspiraci k tvorbě. Jaké je Clemensovo #MojeLipsko, jak se mu tu žije, co ho inspiruje? Pusťte si jeho hudbu a užijte si čtení!

 


Tvoje Lipsko a dobrá káva?

„7 Shots. A taky mám rád cukrárnu Eiscafé Milchbar Pinguin. Je tam takový hezký, strašně starý neon ve tvaru tučňáka.“

Tvoje Lipsko a kolo?

„Rád chodím pěšky. Někdy jen tak bez cíle, jdu ve směru Eisenbahnstraße, nebo tady v centru. Vždycky mám radost, když zabloudím někam, kde jsem ještě nikdy nebyl.“

Tvoje Lipsko a kultura?

„Miluji to v Horns Erben. Tam jsem už často hrál koncerty. Provozovatelé jsou skvělí, to místo je příjemné. Dole se v klidu najíte, dáte si drink nebo jen tak posedíte, nahoře je malé kino s hezkou scénou. A mimochodem tam mají skvělé křídlo. To je rozhodně moje oblíbené kulturní místo.“

Tvoje Lipsko a architektura?

„Zrovna včera jsem znovu procházel kolem Ring-Café. Z jedné strany ta budova na člověka působí totálně brutálně, ale díky tomu obloukovitému tvaru a asi i díky tomu, že v ní bydlí tolik lidí, má v sobě něco poetického.“

A Tvoje oblíbená hudba?

„Zrovna objevuji alba songwriterky Julie Holter. Šílená, intenzivní a různorodá hudba – opravdu neuvěřitelné.“


Postav si svůj vlastní svět

Jako každý malý kluk chtěl i Clemens prostě hrát fotbal a jen tak se flákat. Narodil se však do rodiny hudebníků a táta mu radil, aby prostě jen nepřestával cvičit na piáno. Naštěstí ho tehdy uposlechl a dnes je mu za to vděčný. „Tehdy bych býval s hraním přestal – měl jsem přísnou paní učitelku, výuka byla v pátky. Musel jsem dřít techniku, ruka musí být tak a tak – pro malé dítě to bylo vždycky hodně náročné.“ Jednoho dne mu ale táta přinesl dárek – notové album s jazzovou hudbou.

Za rohem domu, ve kterém vyrůstal, si našel malou restauraci. Jen tak vešel dovnitř a zeptal se, jestli by tam mohl hrávat: „Nakonec jsem tam za 25 marek hrál každou neděli. Bylo to skvělé. Vždy jsem si tam nosil bichle s notami, uměl jsem hrát jenom z not, improvizování mi nešlo.“ Klavír byl hned vedle otočných dveří, nimiž číšníci nosili jídlo do restaurace. Pokaždé mu noty spadly na zem a on je musel pořád zvedat a začít hrát znova. „Bylo mi docela trapně,“ směje se, „tak jsem ty noty jednou prostě nechal ležet a něco jsem si vymyslel. Bylo to docela cool – hosté v restauraci si vůbec nevšimli, že mlžím.“ A právě tam objevil, jak moc ho baví improvizovat. Že lidé na hudbu hned reagují. „A to už byla docela krátká cesta k rozhodnutí, že toto chci dělat celý život. Že si takto chci stavět svůj vlastní svět.“

© Michael Mortlock

Neon Leipzig

Jednoho večera se Clemens vrací z večírku v lipské čtvrti Südvorstadt. Nastěhoval se sem docela nedávno a atmosféru města nasává dennodenně na dlouhých procházkách. Zastaví se u Feinkostu, bývalého pivovaru, později továrny na konzervy, dnes kulturního hotspotu Lipska. Na fasádě dnem i nocí září obří barevný neon – rodina pojídající lžícemi polévku. Clemens se zastaví a jen tak neon pozoruje. Zanedlouho vznikne Neon Leipzig, součást alba Remember Tomorrow. „V Lipsku jsou staré neony na každém rohu, dává mi to hodně dobrý pocit. Mají v sobě něco z dřívějška, něco z dneška, svítí to, vypadá to nově i staře. Když myslím na Lipsko, tak moje první asociace jsou právě staré neony.“

To už je však z Clemense zaběhnutý skladatel. Když s komponováním začínal, pobíhal v ruce se starým diktafonem, který měl uvnitř obrovskou kazetu. Koupil si jich mraky a nahrávky si přehrával doma, protože skladby ještě neuměl přeložit na papír. Když jich už ale bylo příliš, začal zkoumat, jak se to dělá. „Ten moment je někdý tak svatý, že ho prostě nejde zopakovat. Máš ho sice na kazetě, ale potřebuješ k tomu i nějakou formu zápisu.“ Postupně se to prostě naučil. Následovala první hvězdná kapela a profesionální studium.

A jak to bylo s Neonem Leipzig? „Měl jsem u toho takový speciální pocit. Žádná konkrétní myšlenka, kterou chceš ztělesnit, ale někdy je to prostě jenom velmi konkrétní pocit, který neumíš popsat. Víš, že ho chceš zakonzervovat v hudbě. Někdy to úplně stačí.“ Na neon u Feinkostu vzpomíná: „Bylo to prostě místo, kde jsem byl strašně rád a chtěl jsem to přetavit do hudby. Zkoušel jsem to strašně dlouho, až jsem v té hudbě našel přesně ten pocit, který jsem měl tehdy na tom místě.“

© David Campesino

Od kazety po Rammsteiny a filmovou hudbu

Clemens mezitím stačil hrát v orchestrech, zveřejnit nejedno vlastní sólové album, napsat klavírní aranžace hudby kapely Rammstein a ostatně i složit hudbu pro český film Národní třída. „Filmová hudba byl vždy můj sen. Vždycky jsem si přál, aby moji hudbu použili pro film, anebo ji pro film skládat přímo.“ Ale samozřejmě není lehké prorazit. „O to se nemůžeš ucházet, posílat motivační dopisy. Musí to k tobě přijít samo.“

Spolu s kytaristou Reentkem Dirksem navázali pár kontaktů, taky s producenty, a pak se jich jednoho dne zeptali, zda by do toho nešli. Potkali se i s režisérem Štěpánem Altrichterem a bylo to. Přečetli si knihu Jaroslava Rudiše, dostali do ruky scénář a měli pak velkou svobodu v tom, jak to bude vypadat. „Byla to práce plná inspirace. Strašně jsem si to užíval.“ Recenze na hudbu byly výborné, především v Německu. „Dobrý první film,“ směje se Clemens.

K Česku má Clemens další pojítko: v roce 2019 cestoval a koncertoval v rámci své „East Europe Tour“ po českých městech. Letos ještě stihl zahrát koncert pod širým neben na pražském Stalinovi. Miluje cestu vlakem mezi Saskem a Českem – především pak se vždy těší na české speciality ve vlakovém bistru.

© Michael Mortlock

Lipsko– takové perfektní město k životu 

A jaké je pro Clemense Lipsko jako místo k životu? „Je tu naprostá pohoda. Já jsem hodně na cestách a je pro mě hodně důležité, abych měl místo, kde se cítím dobře a kde mám pocit, že hudební scéna je mezi sebou propojená a dívá se dopředu. Díky tomu, že je Lipsko tak mezinárodní, tu ten pocit vzniká rychleji. Pořád se tu objevují nové věci – ať už to je hudební projekt nebo nová kavárna. Je to dobrý pocit, žít v místě, které je neustále v pohybu, ale přesto ti dává dostatek klidu a nepohlcuje tě.“

Ponořte se i vy do Clemensovy hudby – svobodné jako město, které ho inspiruje, kontemplativní, ale zároveň osvěžující jako zářící lipské neony. Nejlépe doma s dobrým gramofonem nebo třeba v příštím roce v květnu živě v Horns Erben.

© Christian Debus

 

(Visited 27 time, 1 visit today)
Posted by: Irena Dudová
Irena pochází z Česka a v Lipsku kdysi studovala. Už tehdy jí bylo jasné: s tímto městem ještě nekončí. Co je štěstí? Silnička! Sport, (kávová) kultura a rozhovory se zajímavými lidmi. Takové je moje Lipsko.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *