Lipsko je (jako) gondola - v rozhovoru s Markétou Pilátovou

Paní Pilátová, jaký byl váš pobyt v Lipsku? Jak se vám tu líbilo?

V Lipsku jsem si užil/a spoustu zábavy. Rezidenční program byl pro mě ideální, protože rád/a kombinuji práci s cestováním. Když cestuji, píšu, protože mě to inspiruje. Zároveň potřebuji pro psaní určitou rutinu, kterou program skvěle zajišťuje.

Jak vypadá váš typický den jako spisovatele?

V průběhu let jsem si vytvořil následující rutinu: Vstávám velmi brzy, ráno pracuji a odpoledne chodím běhat. Večer učím, překládám nebo se učím cizí jazyky. To je můj denní režim. Během mého pobytu v Lipsku nebylo těžké se ho držet.

Kde jsi bydlel/a?

Mám pěkný byt v Lipský hostel Five ElementsByl jsem první, kdo tam byl umístěn v rámci rezidenčního programu, a musím říct, že to bylo ideální místo pro psaní. Byt se nachází úplně nahoře, pod střechou, kde jsou i dvě terasy. Lidé se často scházejí v takzvaném salonku, na snídani, vaření nebo prostě proto, že tam je nejlepší signál Wi-Fi.LachenHostel je velmi mezinárodní. Večer jsem tam dával lekce španělštiny a portugalštiny a sám jsem se učil němčinu a italštinu. Hodně jsem si s hosty povídal. Zahraniční hosté byli úžasníByli tam i další, kteří tam, stejně jako já, žili déle: Španěl, dvě Argentinky a Rumunka, která pracuje jako ghostwriterka. Bylo to tak barevné, že jsem z toho měla velkou radost. Když jsem měl chuť setkat se se zajímavými lidmi, sedával jsem v obývacím pokoji. Ale když jsem potřeboval klid a ticho, psal jsem v patře bytu.

Jaký na vás udělalo Lipsko jako město dojem?

Lipsko se mi moc líbilo, protože Je to město s vysokou kvalitou životaExistuje mnoho míst, kde se dá uniknout shonu – na kole nebo běháním. Často jsem se jen tak vydal a zastavil, kde jsem chtěl. Někdy jsem si kousek zaběhal a pak se na kole vrátil, ať už v parcích, u jezera Cossi nebo jezera Zwenkau. Měl jsem k dispozici kolo, což bylo opravdu skvělé. Cyklostezky jsou tady fantastické. Všechno na sebe plynule navazuje a trasy jsou velmi dobře vytyčené. Obrovskou výhodou je samozřejmě i geografická poloha – Lipsko je velmi rovinaté. Obecně se mi na Německu líbí pocit divočiny. Prakticky uprostřed města se přírodě prostě nechává vzkvétat a lidé tuší, jak se divočina do města vrací. Zde máte možnost být v srdci města a zároveň v přírodě. Jsou to detaily, které mě fascinují. Lipsko je nečekaně zelené a přírodní. Také se mi líbila blízkost města k vodě. Netušil jsem, že Lipsko je tak úžasné vodní město. Celý měsíc jsem měl krásné počasí a jednou jsem se dokonce šel koupat v jezeře.

Jak se vám líbila kulturní stránka Lipska?

Lipsko mě překvapilo svou kulturní rozmanitostí a širokou škálou akcí, a to i přes blížící se druhý lockdown. Měl jsem velké štěstí, že jsem toho stále mohl tolik zažít. Navštívil jsem téměř všechna muzea a byl jsem na Grassiho veletrhu – bylo to opravdu úžasné. Jsem za to moc rád, protože do té doby jsem město znal jen povrchně. Když jste tady během knižního veletrhu, sotva máte čas město pořádně prozkoumat. Líbily se mi lipské průmyslové budovy, které jsou stále živé a funkční, i když v dnešní době hrají jinou roli. Obzvlášť se mi líbil Plagwitz. Měl jsem velké štěstí, že mi Lipsko představila spisovatelka Heike Geißlerová, která byla vybrána jako německá rezidenční spisovatelka pro rezidenci v Brně. Procházely jsme se spolu městem a Heike mi ukázala mnoho nových rysů Lipska.

Ve vašem příběhu „Lipsko je (jako) gondola„Zmínil jste se, že posloucháte Bacha. Studoval jste ho v Lipsku pozorněji? Byl přítomnější než obvykle?“

Bachova hudba mi vždycky pomáhala se soustředit, například když jsem se musel něco naučit nazpaměť nebo psát články do novin. Opakující se fuga mě vždycky uvede do stavu, kdy se dokážu lépe soustředit. Líbí se mi její struktura. Všiml jsem si, že to ovlivňuje i mé psaní. Když píšu romány, má to podobnou strukturu jako fugy. Ale uvědomil jsem si to až v Lipsku: čím víc jsem o Bachovi četl, tím častěji jsem si uvědomoval, že strukturu jeho fug můžu aplikovat i na své vlastní psaní. Bach není s tímto městem spojován jen kvůli mincím a suvenýrům s Bachovou tváří. Lidé si ho tam představují, vidí ho na konci jeho života, kdy si ho město ještě plně nevážilo. Je neuvěřitelné, kolik slavných lidí zde žilo, kolik jich město inspirovalo.Myslím, že je to krásné a zajímavé město k životu..

Měl/a jste v Lipsku nějakou oblíbenou kavárnu?

Moje nejoblíbenější kavárny byly zmíněná kavárna Tunichtgut a karavan u řeky – Decentní, slušníČasto jsem si tam dával kávu. Také se mi líbila pivní zahrádka, kde se nachází muzeum zahradničení. SchrebersZahradničení je moje velká vášeň a když jsem toto místo objevila úplně náhodou, okamžitě jsem se do něj zamilovala.

Povězte nám o nějakém kulturním místě v Lipsku, které vás nadchlo!

Z architektonického hlediska se mi to líbí. Muzeum výtvarných uměníLíbily se mi umělecké sbírky lipské „crème de la crème“. Myslím, že mi to pomohlo Lipsko mnohem lépe pochopit. Umělecké sbírky, které lidé sbírali, a doba, kdy je sbírali, odhalují, jak bohaté město bylo a jak kosmopolitní byl jeho vkus. Muzeum je úžasnou kombinací tradičního, autentického – z pohledu sběratele umění možná i poněkud konzervativního – a krásné moderní budovy. Také se mi líbila SpinnereiTam jsem našel velký plakát brazilského umělce Xadalua. Sám jsem nějakou dobu žil v Porto Alegre v Brazílii a vždycky jsem musel čekat na autobus pod podobným uměleckým dílem. Xadalu je umělec, který studuje umění domorodých obyvatel. A teď jsem se s ním znovu setkal – v Spinnerei v podobě plakátu s tygrem.

A co si myslíte o architektuře Lipska?

Co mě nejvíce naplňovalo, bylo... Lipské pasáže Moc jsem si užívala procházky a pokaždé jsem byla překvapená, kde jsem se ocitla. Navíc jsem posedlá papírnictvím, takže se mi obzvlášť líbil Eisenhauer. Strávila jsem tam spoustu času.

Čtete momentálně něco od nějakého německého autora?

Momentálně čtu kniha Heike Geißler „Sezónní práce“Kniha je o autorce – respektive jejím alter egu – která pracuje jako sezónní dělnice v Amazonu. Je velmi napínavá a dobře napsaná. Heike je skvělý člověk.

Dokážete si představit, že byste žili v Lipsku nebo se alespoň na chvíli vrátili?

Kdybych měl příležitost, neváhal bych ani vteřinu. Cítila jsem se tu velmi dobře a líbilo se mi to speciální velikostŠtědrost města, jeho způsob životaBylo to tu skvělé a doufám, že se na jaře budu moct vrátit na knižní veletrh.