Lipsko je gondola - rozhovor s Markétou Pilátovou

Paní Pilátová, jaký máte pocit z lipské rezidence? Jak se Vám v Lipsku líbilo?

Měla jsem se tam úplně báječně. Rezidence je pro mě ideální stav na psaní, protože ráda spojuji práci s cestováním. Když cestuju, tak píšu, protože je to pro mě inspirativní. Zároveň k psaní potřebuji rutinu, kterou taková rezidence skvěle umožňuje.

Jak vypadá Vaše běžný spisovatelský den?

Za ta léta jsem si vybudovala dlouhodobou rutinu, která mi vyhovuje: ráno brzo vstávám, dopoledne pracuji a odpoledne chodím běhat, večer učím, překládám nebo mám jazykové hodiny. To je takový můj normální režim, takže i na rezidenci bylo snadné ho dodržovat.

Kde jste byla v Lipsku ubytovaná?

Dostala jsem krásný byt v hostelu Five Elements. Byl to první rok, kdy město Lipsko ve spolupráci s Českým literárním centrem poskytuje ubytování na tomto místě. Je to ideální místo pro spisovatele: byt je nahoře pod střechou, kde jsou i dvě terasy. Je to mezinárodní hostel, kde se ubytovaní ráno potkávají na snídani v lounge, v té stejné místnosti si i přes den vaří. Zároveň tam byl nejlepší internet (smích). Po večerech jsem tam chodívala učit, protože několik žáků učím online španělsky, česky a portugalsky, sama se učím německy a italsky. Bavila jsem se s lidmi, kteří se tam shromažďovali. To mezinárodní osazenstvo bylo skvělé. Byli tam lidé, kteří tam jako já byli na delší dobu: kluk ze Španělska, dvě Argentinky, holka, která jako já žila v Brazílii, Rumunka, která psala jako ghost writer. Bylo to tam hodně pestré, což bylo skvělé, protože když jsem chtěla, tak jsem mohla být se zajímavými lidmi z celého světa, a když jsem se potřebovala na něco soustředit, psala jsem v bytě nahoře.

Jak na Vás působilo Lipsko jako město?

Lipsko se mi moc líbilo, protože je to místo, kde člověk může žít hodně kvalitní život. Je tu spoustu míst, kam se dá utéct na kole nebo si krásně zaběhat. Vždycky jsem se nazdařbůh vyjela někam, kde se mi to zamlouvalo, jen tak jsem tam hodinu běhala a vrátila se zpátky. Chodila jsem běhat do parku nebo k jezerům – ke Cossi a i k Zwenkauer See. Měla jsem tu k dispozici kolo, to bylo skvělé. Cyklostezky jsou vymyšlené tak hezky, že všechno na sebe navazuje a je to přehledně značené. Tady je to samozřejmě dané i polohou města – Lipsko je taková rovina. Obecně se mi v Německu líbí jistý smysl pro divočinu – téměř uprostřed města se divoká příroda nechává být a lidé tu mají smysl pro začleňování divokých částí nebo i městské přírody. Nechávají ji být a nechávají lidi, aby se v ni mohli dobře pohybovat. To jsou detaily, které mě fascinují. To město je nečekaně zelené a přírodní. Nečekala jsem, že bude Lipsko tak úžasně plné vody. Celý měsíc bylo krásné počasí, dokonce jsem se jednou koupala.

Co říkáte na kulturní stránku Lipska?

Lipsko mě překvapilo svou kulturní bohatostí, i když už tehdy začalo přituhovat s druhou vlnou pandémie. Měla jsem to štěstí, že jsem toho ještě spoustu stihla. Viděla jsem téměř všechny muzea, byla jsem na GRASSIMESSE – ten veletrh byl opravdu nádherný. Bylo to skvělé, protože jsem Lipsko znala zatím jenom z veletrhů, a to člověk nemá moc času si město prohlédnout do hloubky. Moc se mi líbily lipské industriální památky, které jsou pořád živé, i když mají dnes už jinou funkci. Hlavně ve čtvrti Plagwitz. Měla jsem velké štěstí, že mi Lipsko ukázala spisovatelka Heike Geißler, která měla jet jako rezidentka do Brna, ale kvůli lockdownu se to nepovedlo. Pro mě to bylo fajn, protože jsme tím městem mohly brouzdat spolu.

Ve Vaší povídce „Lipsko je gondola“ zmiňujete, že máte ráda Bacha. Poslouchala jste ho tady intenzivněji, vnímala jste jeho prezenci více než obvykle?

Bachova hudba mi vždycky pomáhala v soustředění – když jsem se na něco učila nebo psala články do novin, tak mě ta repetitivní fuga vždy uvádí do stavu, kdy se lépe soustředím. Vyhovuje mi její struktura. Svým způsobem se to prolíná i do mého psaní. Když totiž píšu romány, tak je tam podobná struktura jako u fugy: několik hlasů, které se vracejí k určitému tématu, ale každý hlas má stejnou váhu jako ty ostatní a zároveň jsou mezi sebou v důležitém kontrapunktu. Ale stále se vrací k tomu jednomu tématu. Takže když se podíváte na nějakou mou knihu, je to velmi podobné. Uvědomila jsem si to až tady v Lipsku: když jsem si o Bachovi víc načítala, zjistila jsem, že se to strukturově dá nějakým způsobem vztáhnout i na moje texty. Bach k tomu městu patří nejenom kvůli bonbónům a suvenýrům. Člověk si ho v Lipsku představuje, vidí ho tam i ke konci života, kdy si ho to město příliš nevážilo. Je to k neuvěření, kolik lidí tady tvořilo, kolik lidí to město inspirovalo. Myslím si, že je to krásné a eklektické místo pro život.

Našla jste si tu oblíbenou kavárnu?

Oblíbenou jsem měla zmiňovanou Tunichtgut a pak to byla taková maringotka u řeky – ZierlichManierlich. Tam jsem si dávala kafe. Pak se mi líbilo v jedné pivní zahrádce, kde mají nádherné muzeum zahrádkářských kolonií, jmenuje se to Schrebers. Mojí velkou vášní je zahradničení a když jsem na to místo úplně náhodou narazila, hned jsem si ho zamilovala.

A kdybyste měla jmenovat nějaké kulturní místo, které Vás zaujalo?

Z architektonického hlediska mě nejvíc zaujalo Muzeum výtavrných umění (Museum der bildenden Künste, zkr. MdbK). Úžasné byly sbírky od dávné lipské smetánky. Přišlo mi, že jsem díky nim to město nejlépe pochopila. Z toho, jaké umění lidé sbírali a v jakých dobách, bylo vidět, jak Lipsko bylo bohaté a kosmopolitní a jaký mělo vkus. Našla jsem tam propojení něčeho tradičního, echtovního, sběratelsky velmi možná až konzervativního s krásnou, velkoryse pojatou moderní budovou. Taky je skvělá Spinnerei, protože jsem tam narazila na velkoformátovou nálepku od brazilského umělce Xadalu, zjevně tam taky někdy měl výstavu. Dlouho jsem žila v Brazílii v Porto Alegre a čekávala jsem na autobus pod jeho nálepkou na autobusovém nádraží. Je to umělec, který hodně navazuje na idiánské umění. No a pak ho potkám ve Spinnerei na jedné stěně venku v podobě nálepky tygříka.

Co říkáte na architektonické skvosty Lipska?

Nejvíce mě oslnily lipské pasáže – moc mě bavilo chodit nimi a vždycky se nechat překvapit, kde člověk vyjde. Pak jsem měla ještě jedno oblíbené místo. Jsem posedlá papírnictvími, takže se mi velmi líbil obchod EISENHAUER, tam jsem trávila dost času.

Čtete v současné době některého/některou z německých autorů/autorek?

Zrovna čtu knížku od Heike Geißler „Seasonal Associate” (orig. „Saisonarbeit”). Knížka je o tom, jak autorka, nebo tedy její alter ego, pracuje ve skladu Amazonu. Kniha je velmi zajímavá a dobře napsaná. A Heike je hrozně fajn člověk.

Dokážete si představit, že byste v Lipsku žila nebo se sem alespoň na nějakou dobu opět vrátila?

Kdybych měla tu příležitost se do Lipska znova na delší dobu vypravit, tak neváhám ani vteřinu. Cítila jsem se tam moc příjemně a bavila mě ta zvláštní velkorysost toho města, jeho eklektičnost, kterou mám ráda a cítím se v ní příjemně. Doufám, že na jaře přijedu znovu na Buchmesse.