NABYTEQUE znamená nábytek – aneb „Jak se vášeň stala profesí“

Místnosti ze surového betonu plní příjemná hudba. Přímo za vstupními dveřmi je nově příchozí nábytek naskládán na police až ke stropu. Nábytek Hellerau, samolepky Karl Marx City, lampy z bývalého Československa, křesla. Hned vedle něj se piluje Paul, vystudovaný sportovní terapeut. Vpravo je showroom a lakovna s nezaměnitelnou vůní.

Jak vznikl nápad na podnikání s nábytkem? Nabyteque?

Kris: Původně jsme se znali z Drážďan, kde jsme spolu pracovali na hudebních projektech. Pak jsme se oba přestěhovali do Lipska za studiem a trávili jsme spoustu času v našich kruzích výměnou nápadů a hledáním nových projektů. Chtěli jsme se osamostatnit a zároveň jsme věděli, že i když máme magisterský titul, práci neseženeme. Nápad na Nabyteque vznikl zcela nečekaně. Ani jeden z nás z této oblasti vůbec nepochází, ale při rozhovoru na večírku v roce 2017 jsme zjistili, že oba máme slabost pro nábytek z 60. let. Vyměňovali jsme si nápady a najednou se zrodila základní myšlenka: restaurovat starý nábytek.

A pak jste svou vášeň proměnil v kariéru?

Kris: Projekt vše obrátil vzhůru nohama. Přerušili jsme studium, dali dohromady malý tým amatérských řemeslníků a pronajali si halu v Markkleebergu. Měli jsme velké štěstí, že hned vedle byla malá truhlárna. Pracoval tam Jochen - klasický tesař z NDR, kterému bylo kolem 60 let - který se tomuto řemeslu vyučil od svého otce. Znal nábytek z 60. a 70. let a dokázal odpovědět na všechny naše otázky. Byl to skvělý mentor.

Jak jste přišel k československému nábytku?

Kris: Jsem na agraUvědomil jsem si kusy nábytku, které mi vůbec nepřipadaly německé. Z repertoáru běžných modelů NDR jsem je neznal. Zeulenroda, Möbelwerke Oberlausitz – hodně se opakuje. Ale v agra to byl nový objev: všechno bylo trochu konstruktivističtější, geometrickější, zubatější – začal jsem být opravdu zvědavý. Také dýha kontrastuje: skříň s dvířky světlého dubu a vedle ní ořechová dvířka nebo korpus dýhovaný ořech a dvířka z dubu. S nábytkem NDR to tak nebylo. Tahle hravost s barvami – jako u klasických Jiroutkových modelů – zjevně není NDR! Pak jsem se na to podíval a začali jsme do programu přidávat český nábytek.

A pak jste prostě jeli do Čech a vyzvedli jste starý nábytek?

Bjorn: Každopádně jsme byli na festivalu u Plzně a jeli kolem dealera na zpáteční cestě. Měl obrovskou předsíň plnou nábytku, cítili jsme se jako děti v hračkářství: neznámé, mimořádné a působivé kousky, kam až oko dohlédlo. Takto jsme postupně vymýšleli nové série a neustále objevovali nový nábytek.

Kris: Vzrušení a nadšení, které s takovým objevem přichází – to je hnací motor celé věci.

Jak vypadá den, když si vyzvednete nový nábytek?

Kris: Máme své pevné trasy, vyzvedneme věci a obvykle do jednoho dne jedeme zpět. Škoda, že je to vždy tak stresující a uspěchané, ale bohužel to momentálně nejde.

Bjorn: Byli jsme snad ve všech koutech České republiky, ale většinou v napjatém programu. Bylo by opravdu hezké, kdybyste si mohli vzít týden na to, abyste se na určitá místa podívali blíže.

Vnímáte nějaké rozdíly mezi českým a německým vnímáním estetiky?

Bjorn: V ČR je velmi populární dělat vše super moderní. Retro je tam spíše nika. V Německu se tento trend dostal do většinové společnosti, ale v České republice jsou lidé spíše na „všechno je vždy nové a čerstvé“.

Kris: Vždycky si říkám, proč se to v kulturně-historické analýze více neobjevuje a proč si toho Češi někdy neváží. Česká republika se jistě může měřit i se známějšími velikány – zejména pokud jde o design nábytku a řemeslnou zručnost 20. století.

Existuje nějaký konkrétní model, který je obzvláště dobře přijat?

Bjorn: Jitona. Řada U-300.

Kris: Zejména šatní skříň a komoda se skleněnou deskou.

Najdete i nábytek z NDR?

Kris: Pokud ano, pak lze snadno obnovit pouze určité seriály nebo programy, které máme sami rádi a o kterých víme.

Björn: Například určité série nábytku z Deutsche Werkstätten Hellerau.

Existuje nějaký příběh o vyzvednutí, na který hned tak nezapomenete?

Kris: Už tam bylo všechno, co si dokážete představit. Nejbláznivější na tom bylo, že si to vlastně vyzvedl od bývalého československého ministra obrany Martina Dzúra. Jeho dům v Praze 6 se musel zcela vyklidit. Vlastně jsme jen chtěli vyzvednout pohovku, ale pak nám bylo řečeno, že si můžeme vzít, co chceme.

Zachraňujete českou kulturu!

Bjorn: Ve skutečnosti neexistuje žádná země východního bloku, která by byla srovnatelná s Československem. Byli hlavními osobnostmi, pokud jde o nábytek. Především počátky funkcionalismu v České republice a styčné body s Bauhausem jsou tak vzrušující! Celý západní svět mluví o Bauhausu a zároveň se v malém Československu psaly dějiny architektury a designu. Halabala, Slezák, Gottwald… Byl navržen a vyroben ten nejkrásnější nábytek. Třicátá léta jsou tam také velmi přítomná v panorámě města: lékárny, řadové domy, interiérový design domů - o tom bych mohl mluvit hodiny. A vše je stále zachovalé a ne zcela zrekonstruované. Historie, která je integrována do každodenního života.

Kris: Některé společnosti měly také oficiální licence na výrobu návrhů Marta Stama, Marcela Breuera a Miese Van Der Rohe. Přesný název modelu se lišil v závislosti na výrobci, ale české verze jsou stále „originál“. Je třeba zmínit, že tyto návrhy inspirovaly skutečnou záplavu napodobenin i našich vlastních konceptů ocelových trubek. Kdy se vůbec český design hlásí do zahraničí? To je tak opožděné! Trochu jako by nadšení pro něco takového přišlo až ve chvíli, kdy ty věci už neexistují nebo jsou skutečně zbourány.