Přerušit, promíchat, přemostit. V rozhovoru s Magdalénou Šipkou.
Malé osobnosti jsou prostě v pořádku
Magdaléno, znala jste Lipsko, než jste sem přijela?
Jsem tu poprvé. Předtím jsem byl rok v Marburgu a měsíc v Berlíně. O Lipsku jsem už několikrát slyšel, že je tu pohoda.
Jak se vám líbilo ubytování v Lipsku?
Můj byt byl skvělý, měl jsem velký stůl, kde jsem mohl psát. Byt měl krásnou terasu, kde se v létě dalo skvěle grilovat, ale venku byla na mě moc zima.
Jaký byl tvůj denní režim?
Snažil jsem se trochu strukturovat (přece jen jsme v Německu, Smích). Dokonce jsem si koupil malý blok papíru, kam jsem si zapisoval svá přání na každý den. Občas jsem jezdil na výlety, ale žádný typický denní režim tam nebyl. Píšu, když mám chuť, což se skutečně stalo ve vlaku na cestě do Lipska. Do Lipska jsem přijel s cílem napsat zde úplně novou knihu. Systematicky jsem si dělal poznámky s lidmi a událostmi: kdy se kdo narodil, co o něm/ní vím. Zabývám se tématy, která jsou mi blízká, ale v literatuře se objevují zřídka, jako je polyamorie.
Jaký byl umělecký cíl vašeho pobytu v Lipsku?
Cílem literárního pobytu je napsat příběh, který se zde odehrává. Podařilo se mi zde nasbírat spoustu dojmů, které jsem proměnil v příběh. A v plánu je také napsat celou knihu – chci zpracovat téma „ženy v církvi“. Toto je mé vlastní téma – studovala jsem teologii a byla aktivní ve feministické aktivistické skupině, která kritizovala církev. Byl jsem šikanován kvůli podivným problémům. Opravdu bych to chtěl převést do románu. Jsem rád, že mohu tato témata vtlačit do svých postav a nemusím psát z pohledu první osoby.
Překvapilo vás Lipsko?
Procházel jsem se městem v noci nebo velmi brzy ráno a pozoroval malé postavičky, které zde pracují – uklízečky, popeláře. Na Lipsku se mi líbí, že když tady potkám takové lidi, jsou prostě v pohodě.
Čtete i současné autory z Německa?
Ano, zajímají mě třeba knihy o polyamorii, která v Česku zatím není příliš rozšířená. Jako experiment jsem si dokonce vytvořil profil na internetové seznamce. Lidé se často označovali jako feministky, což mi přišlo velmi sympatické. Mnozí z nich říkali, že jsou otevření jak monogamním, tak nemonogamním vztahům – uvědomil jsem si, že si to v Česku nedovedu představit. I když sám jsem v angažovaném vztahu, řekl jsem si, že bych rád potkal někoho, kdo inklinuje k otevřeným vztahům, abychom si mohli alespoň popovídat o tématech. Nakonec jsem nikoho nepotkal.
Pět otázek pro Magdalénu Šipku.
Je čas na našich pět standardních otázek z Lipska :)
Vaše Lipsko a káva?
Musím přiznat, že na začátku jsem byl svým ubytováním tak ohromen, že se mi ani nechtělo odjíždět a užíval si klidu a pohody. Ale byla tam jedna kavárna, která se mi moc líbila CHLÉB A KEES u jezera Cospuden. Restauraci jsem objevil, když jsem byl na kole na cestě domů. Tam jsem však pil nejlepší kávu Saský most – byli jsme tam v neděli odpoledne, kdy všichni jen chladili a popíjeli kávu z auta. A park je také velmi krásný.
Vaše Lipsko a kolo?
V Lipsku jsem mohl použít kolo a řekl jsem si, že si rovnou pořídím kolo z druhé ruky, protože si myslím, že tady používaná kola jsou fakt super. Jezdila jsem na spoustu výletů a uměla velmi dobře přemýšlet – nejlepší nápady přicházely při vyjížďce na kole.
Vaše Lipsko a kultura?
Zažil jsem oslavu Festivalu světla 9. října na památku Mírové revoluce. Líbil se mi ten oslavný projev a vůbec to, že politici jsou na takových akcích a mluví k lidem.
Vaše Lipsko a architektura?
Architektonicky mě mají Höfe am Brühl svázané – připomínají UFO. Líbí se mi, že urbanismus zde myslí na kompaktnost. Přestože se jedná o obrovské nákupní centrum, celý komplex působí jako ucelený celek. A to přesto, že v bezprostřední blízkosti jsou historické budovy a různé architektonické styly.
Jak na vás Lipsko zapůsobilo?
V módním obchodě s poctivým oblečením z bavlny se nacházely kusy oblečení, které nebyly nutně určeny pro štíhlé ženy. Na ulici jsem si všiml, jak odvážné ženy zde nosí oblečení. V České republice je pro mnoho žen obtížnější prezentovat se na ulici sebevědomě mimo společenskou normu krásy – v Lipsku se mi líbilo, že jsou ženy odvážné a sebevědomé. Někdy vidíte, jak různí lidé vypadají – pán oblečený v barvách duhy a nesoucí růžový košík. Nebo lidé v černém. Jednou jsem běžel do pekárny a měl na sobě pyžamové kalhoty ve stylu „růžové pumy“ (Smích) – a taky to bylo fajn. Lipsko je pro mě synonymem rozmanitosti – cítil jsem tu trochu luxusu, tolerance a velké otevřenosti.
Děkuji za rozhovor!
Blízko
