Snění v bdělém stavu s Izabelou Kaldunskou

Izabelo, jak jsi se dostala do Lipska?

Přišel jsem sem studovat v roce 2009. Bylo mi tehdy 19 let. znal jsem místního profesora, Roland Baldini z Univerzita hudby a divadla „Felix Mendelssohn Bartholdy“ Lipsko, který každoročně vede hudební kurzy v polském Łańcutu. Líbil se mi a vážil si ho natolik, že jsem s ním chtěl někdy studovat.

Jak vypadá přijímací zkouška?

Přišel jsem čerstvě z hudební školy v Gdaňsku. Pamatuji si, jak jsem hrál „Chaconne“ od Bacha, „Capriccio“ od Paganiniho, koncert od Sibelia, jeden od Mozarta a „Phantasie“ od Schönberga. Pět z nás to nakonec zvládlo.

Znal jste Lipsko předtím?

Ne, ani jsem nevěděl, kde to město je! (Smích) V Lipsku jsem byl jen jednou před přijímací zkouškou. Když jsem přijel, bylo to jako na jaře, i když v Gdaňsku byla ještě zima.

Jaký byl váš hudební život v Lipsku?

Když studujete, trávíte hodně času návštěvami koncertů. V určitém okamžiku přijdou zajímavé nabídky. Postupně jsem to akceptoval, a tak jsem mohl například s Mladá německá filharmonie hrát. Ani jsem neměl čas přemýšlet o tom, jestli chci zůstat v Lipsku, protože tam na mě pořád čekaly nové projekty. Později jsem získal stáž v Hala Staatskapelle. Bylo to poprvé, co jsem mohl hrát v profesionálním orchestru. Byla to pozice na plný úvazek a já jsem se naučil, co to znamená dělat hudbu profesionálně. Po dvou letech jsem si uvědomil, že tohle není moje životní cesta. Měl jsem jiné hudební zájmy a chtěl jsem si vybrat, co budu dělat a co ne.

Jakou cestu jste zvolili?

Uvědomil jsem si, že hrát v orchestru není můj životní cíl. Spolužák se mě zeptal, jestli bych nechtěl Balkánská hudba blízko. Tato hudba mě vždy oslovovala – je autentická, vychází ze srdce a proudí přímo do duše. Pak jsem začal s balkánskou kapelou Ahoj moje hrát. První zkouška byla velmi zábavná, známá a uvolněná. Hráli jsme rytmy, na které jsem si musel zvyknout, ale po pár měsících to bylo v pořádku. Po každém koncertě jsme dostávali nové požadavky a letos v létě jsme dokonce hráli na dvou větších festivalech FOLKLORUM a Rudolstadtský festival, měl by hrát. Ten byl bohužel kvůli Coroně zrušen.

Nyní máte také sólový projekt. Chcete nám o tom říct trochu víc? 

Nový Solarismus je výsledkem všech hudebních pohybů, kterými jsem se doposud zabýval. Je zde mnoho klasických vlivů, ale i současné hudby. Když jsem byl malý, vždycky jsem rád hrál vlastní hudbu. Čím více jsem však hrál v orchestrech, tím více byla tato touha zapomenuta. Naštěstí se vrátila, když jsem studoval jazzové housle Thomas Prokein studoval. Thomas mi dal tohle Stanice smyčky ukázal mi a uvedl mě do světa improvizace představil. Naučil mě, že se toho ani vlastních skladeb nemám bát. Ahoj moje pomohl i mně, protože jsme tam taky hodně improvizovali. Když máte kapelu, je často těžké plánovat koncerty, protože každý má svůj každodenní život a je těžké dostat všechny pod jednu střechu. Pak jsem si řekl, že potřebuji svůj vlastní projekt, který nezávisí na nikom jiném než na mně samotném.

Jak jste přišli na název The New Solarism přijít?

Název je čirá náhoda – u mých dalších projektů jsme jen hledali jména. Nový Solarismus dotkl se mě. Doslova je to jeden Teorie o vzniku Slunce. Myslel jsem, že by to mohlo pomoci posluchači stimulovat jeho představivost. Nechci nic vysvětlovat – chci, aby to dalo posluchači impuls k přemýšlení o věcech. Stejně jako každá hudba v mém albu. Člověk by se měl pohybovat někde na úrovni mezi sny a bdělým stavem.