Snění s Izabelou Kaldunskou v bdělém stavu

Izabelo, jak jste se dostala do Lipska?

Přijela jsem sem studovat v roce 2009. V té době mi bylo 19 let. Znala jsem zdejšího profesora Rolanda Baldiniho z Hochschule für Musik und Theater "Felix Mendelssohn Bartholdy" Leipzig, který každoročně pořádá hudební kurzy v polském Łańcutu. Líbil se mi a vážil jsem si ho natolik, že jsem u něj chtěl někdy studovat.

Jak vypadají přijímací zkoušky?"

Přijel jsem právě z hudební školy v Gdaňsku. Vzpomínám si, že jsem hrál Bachovu "Chaconne", Paganiniho "Capriccio", Sibeliův koncert, jeden Mozartův a Schönbergovu "Phantasie". Nakonec nás bylo pět.

Znal jste Lipsko předem?

Ne, ani jsem nevěděl, kde to město leží! (směje se) V Lipsku jsem byl jen jednou před přijímacími zkouškami. Když jsem přijel, připadal jsem si jako na jaře, i když v Gdaňsku byla ještě zima.

Jaký byl tvůj hudební život v Lipsku?

Když studuješ, máš plno práce s koncerty. V určitém okamžiku přijdou zajímavé nabídky. Přijímal jsem je postupně, a tak jsem mohl hrát například s Mladou německou filharmonií. Neměl jsem ani čas přemýšlet o tom, jestli chci v Lipsku zůstat, protože na mě neustále čekaly nové projekty. Později jsem získal stáž v Staatskapelle Halle. Byla to moje první příležitost hrát v profesionálním orchestru. Byla to pozice na plný úvazek a já se naučil, co to znamená dělat hudbu profesionálně. Po dvou letech jsem si uvědomil, že to není moje životní cesta. Měl jsem jiné hudební zájmy a chtěl jsem si sám vybrat, co chci a co nechci dělat.

Kterou cestu jste si vybral?

Uvědomil jsem si, že hraní v orchestru není mým životním cílem. Jeden spolužák se mě zeptal, jestli bych nechtěl hrát balkánskou hudbu. Tato hudba mě vždycky oslovovala - je autentická, vychází ze srdce a okamžitě proudí do duše. Začal jsem tedy hrát s balkánskou kapelou Herje Mine. První zkouška byla velmi zábavná, neformální a uvolněná. Hráli jsme rytmy, na které jsem si musel zvykat, ale po několika měsících to bylo v pořádku. Po každém koncertě jsme dostávali nové žádosti a letos v létě jsme dokonce měli hrát na dvou větších festivalech, FOLKLORUM a Rudolstadt Festival. Bohužel druhý jmenovaný byl kvůli koruně zrušen.

Ty máš teď také sólový projekt. Chtěl bys nám o něm říct něco víc?

The New Solarism je výsledkem všech hudebních proudů, kterými jsem se dosud zabýval. Je v něm hodně vlivů klasické hudby, ale i hudby současné. Když jsem byl malý, vždycky jsem rád hrál vlastní hudbu. Čím více jsem však hrál v orchestrech, tím více se na tuto touhu zapomínalo. Naštěstí se mi vrátila, když jsem jako malý studoval jazzové housle u Thomase Prokeina. Thomas mi ukázal Loop Station a uvedl mě do světa improvizace. Naučil mě, že se nemám bát ani toho, ani vlastních skladeb. Důl Herje mi také pomohl, protože i tam jsme hodně improvizovali. Když máte kapelu, je často těžké plánovat koncerty, protože každý má svůj denní režim a je těžké dostat všechny pod jednu střechu. Tak jsem si řekl, že potřebuju vlastní projekt, který nebude závislý na nikom jiném než na mně.

Jak jste přišel na název The New Solarism?

Název je čistě náhodný - u mých ostatních projektů jsme prostě hledali názvy. Nový solarismus mě oslovil. Je to doslova teorie o vzniku Slunce. Myslel jsem si, že by mohla posluchačům pomoci podnítit jejich představivost. Nechci nic vysvětlovat - má to dát posluchači podnět k přemýšlení. Stejně jako každá skladba na mém albu. Člověk má být někde mezi sněním a bděním.</p