Kostel Nikolaikirche je nejstarším a největším kostelem v Lipsku. Na podzim roku 1989 se stal ústředním bodem mírové revoluce v NDR.
Právě zde zahájil Bach 30. května 1723 své lipské působení uvedením své kantáty během bohoslužby. Chrámová hudba v kostele Nikolaikirche byla od nepaměti úzce spjata se sousedním kostelem Thomaskirche. Ačkoli byl kostel Nikolaikirche považován za hlavní farní kostel v Lipsku, měl vlastního varhaníka, ale ne kantora. Jako tomášský kantor a lipský „director musices" byl Bach zodpovědný za chrámovou hudbu v obou hlavních kostelech Nikolaikirche a Thomaskirche a dále také v Novém kostele svatého Matouše (St. Matthäi) a v kostele Peterskirche. V kostele Nikolaikirche bylo pod Bachovým vedením uvedeno nejvíce kantát. Premiéru zde měla také Bachova významná díla, včetně Janových pašijí (1724) a Vánočního oratoria (1734/35).
Prostřednictvím mírových modliteb, které se dodnes konají každé pondělí v 17 hodin, se kostel Nikolaikirche stal výchozím bodem mírové revoluce v roce 1989, a tedy mezníkem sjednocení Německa. Světelnou instalaci "public light - veřejné světlo" na náměstí Nikolaikirchhof tvoří 144 barevných skleněných kostek zasazených do dlažby. Symbolicky představuje aktivní vůli občanů Lipska a odráží proces situačního vzplanutí politického uvědomění. Mikulášský sloup (Nikolaisäule), vztyčený před kostelem a korunovaný palmovými listy, jež jsou klasicistním motivem sloupu uvnitř kostela, má navíc připomínat účastníky, kteří na podzim roku 1989 již v přeplněném mikulášském kostele nenašli místo.
