Údolí Lossa

Sedmnáct vesnic tvoří komunitu Lossatal od ledna 2012. Region je bohatý na kulturní a historické památky, množství hrádek, zámků, kostelů a mlýnů. Odrážejí dlouhou a zajímavou historii.

Dvě pohřebiště z doby bronzové poblíž Frauwalde svědčí o raném osídlení této oblasti. Drážďanský státní úřad pro archeologii ji datuje do doby kolem 1.400 až 900 před naším letopočtem. Ve stálé expozici Muzea pravěku a rané historie jsou návštěvníkům ukázány nálezy z doby neolitu, doby bronzové, železné, z období lužickosrbského osídlení a z období německého znovuosídlení. Saští geologové vyvinuli svou teorii pleistocénního vnitrozemského zalednění z ledovcových úseků objevených na Kleiner Berg.

Od 3. století před naším letopočtem až do konce středověku bylo na Hohburger Flur postaveno postupně pět hradů. Hradby z laténského období na Burzelbergu jsou jednou z nejstarších kamenných architektur v Sasku. Z bývalých opevnění je dodnes dobře viditelný pouze „Redschin“ jako val zeminy.

Doložená tradice pomístních jmen začíná ve 12. století. Farmy a panství dávaly místům jejich charakter. S těžbou kamene od poloviny 19. století přibyly dělnické domky. Aby byly zachovány poslední doklady o tradičním provozu lomu, byly v roce 1980 zahájeny práce na vybudování malého speciálního muzea pro průmysl přírodního kamene na severozápadě Saska, Steinarbeiterhaus Hohburg Museum. Dnes je využíván také jako geoportál pro Geopark Porphyrland.

Túry pohořím Hohburg, které bývalo velmi oblíbenou oblastí zimních sportů, nabízejí široké výhledy z lyžařské louky, Kirschbergu nebo jižní strany Galgenbergu. Rodiny si užívají pohodovou procházku výběhem zvířat Dornreichenbach v tehdejším zámeckém parku. Zde se zavázali k ochraně původních druhů zvířat, z nichž některým hrozí vyhynutí, a pyšní se největším výběhem pro surikaty v Sasku. 

Tradiční vesnické, dožínkové a rybářské slavnosti oživují zvyky a tradiční řemesla. Pohádková představení na přírodní scéně Dornreichenbach potěší malé i velké diváky.