Kostel svatého Mikuláše

Tady zahájil Bach 30. května 1723 své lipské působení provedením kantáty během bohoslužby. Mikulášská chrámová hudba je podle tradice úzce spjata se sousedním kostelem svatého Tomáše. Mikuláše byl sice hlavním farním kostelem v Lipsku, měl však svého varhaníka, ale ne kantora. Jako kantor u svatého Tomáše a lipský "Director musices" byl Bach zodpovědný za chrámovou hudbu v obou hlavních kostelech, u svatého Mikuláše a u svatého Tomáše, a také v Novém kostele svatého Matouše a v kostele svatého Petra. Většina kantátových představení pod Bachovým vedením se konala v kostele svatého Mikuláše. Zde měly premiéru také Bachovy významné skladby, včetně Svatojánských pašijí (1724) a Vánočního oratoria (1734/35).

Díky modlitbám za mír, které se dodnes konají každé pondělí v 17 hodin, se kostel svatého Mikuláše stal výchozím bodem Mírové revoluce v roce 1989, a tedy mezníkem sjednocení Německa. Světelnou instalaci "veřejné světlo - öffentliches Licht" v Nikolaikirchhofu tvoří 144 barevných skleněných kostek zasazených do dlažby. Je metaforou aktivní vůle občanů Lipska a odráží proces situačního vzplanutí politického uvědomění. Nikolajský sloup, vztyčený před kostelem a korunovaný palmovými listy, s klasicistním motivem sloupu zevnitř kostela, má být také připomínkou účastníků, kteří na podzim roku 89 již nemohli najít místo v přeplněném Nikolajském kostele.