Údolí Lossa

Od ledna 2012 tvoří obec Lossatal sedmnáct obcí. Region je bohatý na kulturní a historické památky, mnoho malých hradů, zámků, kostelů a mlýnů. Odrážejí dlouhou a zajímavou historii.

Dvě mohyly z doby bronzové u Frauwalde svědčí o raném osídlení oblasti. Státní archeologický úřad v Drážďanech je datuje do období přibližně 1400 až 900 let před naším letopočtem. Ve stálé expozici Muzea pravěku a raných dějin si návštěvníci mohou prohlédnout artefakty z neolitu, doby bronzové, doby železné, lužickosrbského období osídlení a období opětovné kolonizace Německa. Na základě ledovcových pruhů objevených na Kleiner Bergu vyvinuli saští geologové teorii pleistocenního vnitrozemského zalednění.

Od 3. století př. n. l. do konce středověku bylo na území Hohburgu postupně postaveno pět hradů. Pozdně neolitický val na Burzelbergu je dokonce jednou z nejstarších kamenných architektur v Sasku. Z někdejších opevnění je dodnes zřetelně patrný pouze "Redschin" jako zemní val.

Dokumentární tradice místopisných názvů začíná ve 12. století. Vesnice se vyznačovaly zemědělskými usedlostmi a statky.

S těžbou kamene od poloviny 19. století přibyly dělnické domky. Aby se zachovaly poslední pozůstatky tradičních lomů, bylo v roce 1980 založeno malé muzeum specializované na severozápadní saský průmysl přírodního kamene, Muzeum kamenných dělnických domů v Hohburgu. Dnes slouží také jako geoportál geoparku Porfyrská země.

Při pěších túrách po horách Hohburgu, které bývaly velmi oblíbenou oblastí zimních sportů, se můžete kochat širokými výhledy z lyžařské louky, Kirschbergu nebo jižní strany Galgenbergu. Rodiny si rády dopřejí nenáročnou procházku přes výběh zvířat Dornreichenbach v bývalém zámeckém parku. Lidé se zde starají o ochranu původních druhů zvířat, z nichž některým hrozí vyhynutí, a pyšní se největším výběhem surikat v Sasku. 

Tradiční vesnické, dožínkové a rybářské slavnosti oživují zvyky a tradiční řemesla. Pohádková představení přírodního divadla Dornreichenbach potěší malé i velké.