Florian Krieg a jeho kniha o „typu z Lipska“

Floriane, co je to vlastně „typ Leipzig“?

Jedná se o specifické typové budovy z dob NDR, které díky svému velmi flexibilnímu půdorysu v zásadě umožňovaly různé způsoby využití, například jako administrativní budovy, výrobní haly nebo studentské koleje. „Typ Leipzig“ má většinou pět až šest podlaží, jejichž délka je variabilní. Na obou čelních stranách se nachází schodiště, většinou s výtahem. Závěsná fasáda z lehkého kovu má různé barevné varianty – známe ji v typických odstínech žluté, červené nebo zelené. Celkově se hovoří o přibližně 150 takových budovách v Německu a Polsku.

Jak tě napadlo napsat knihu „Typ Leipzig“?

Díky mému studiu architektury v Lipsku a tomu, že jsem se začal zabývat lipskou architekturou. Relativně brzy jsem se pak seznámil s východoněmeckou modernou a tam můj zájem zůstal.

Byla ti architektura NDR cizí?

Znal jsem ji už – učí se o ní ve studiu. Ale ta rozmanitost a kvalita, která za tím stojí – i pokud jde o jednotlivé stavby – (vezmeme-li si například Gewandhaus nebo hlavní poštu v Lipsku) – to se na studiu vyučovalo jen povrchně. Většina lidí si architekturu NDR spojuje s panelovými sídlišti, ale je v ní mnohem víc.

Jak vznikla ta kniha?

Byla to spíš náhoda – přes několik prostředníků jsem se na knižním veletrhu dostal do kontaktu s malým nakladatelstvím. Téma je velmi zaujalo a měli zájem vydat se mnou knihu.  Pracoval jsem na ní asi rok, než jsme ji vydali. Pak přišla pandemie koronaviru a další knižní veletrh se nekonal. Proto byla propagace mé knihy obtížná, vzhledem k tématu se jedná spíše o niche produkt.

Příklady „Typu Leipzig“ lze v Polsku najít dodnes. Byl jsi tam také na cestách, abys si ty budovy prohlédl?

Ano. První exempláře „Typu Leipzig“ byly exportovány do Polska a později tam byly dokonce postaveny na základě licence. Na Instagramu se samozřejmě objevuje spousta fotek. Byl jsem například ve Štětíně, kde jsem si prohlédl několik z těchto budov. Právě ve Štětíně je například zářivě červená budova, která dnes slouží jako hotel.

Měl jsem v plánu podniknout celou okružní cestu po Polsku, ale kvůli koronaviru to bohužel nebylo možné. V knize je seznam, kde všude ještě stojí. To ale zdaleka nejsou všechny, mezitím vím o dalších.

Jak jsi pro svou knihu prováděl rešerše?

Pro rešerše ohledně umístění jsem využil staré architektonické průvodce a časopisy z NDR. Navíc vím, jak ty budovy vypadají shora. Když mám ohledně nějaké lokality tušení, často k rešerši využívám Google Maps a Street View.

O Polsku jsem našel pár informací v literatuře a v archivu, například o budovách v Katovicích, které byly prvními exportovanými. Kromě toho mi další zájemci sdělili informace o lokalitách. Jednou jsem byl například v Eberswalde a oslovil mě starší pán, který mi řekl, že v Britzu jsou ještě další dvě budovy, o kterých jsem dosud nevěděl. Takto se také neustále dozvídám něco nového.

Bavilo tě toto téma?

Velmi. Plánuji pokračovat i v práci na typových stavbách z NDR. Stejně jako existuje „typ Lipsko“, existuje spousta typových staveb z dob NDR – kromě typických paneláků. Školní budovy, plavárny, tělocvičny, průmyslové haly. Pak máme „typ Berlín“, „typ Plauen“ …

Je hodně lidí, kteří se o toto téma zajímají?

Ano, ale rychle se poznáme. Většinou jde o naši generaci. Moje kniha byla napsána bez jakéhokoli politického podtextu. Jde prostě jen o design, o tvarový jazyk, o architekturu, o to, jak něco takového vzniklo, jakou funkci a kvalitu má i dnes. Koneckonců existuje „typ Lipsko“ v mnoha barvách, které jsou dodnes ve svém vzhledu velmi pestré a působivé.