Host Pola a Michala: Jako v BABA
Pět otázek pro Polu a Michala
Vaše Lipsko a kolo?
Michał: "Náš starý diesel (směje se). Mám kolo, ale jezdím na něm jen zřídka." ("Mám kolo, ale jezdím na něm jen zřídka. Pola: "A bohužel mě okradli, takže jsme přesedlali na auto. Nejsme velcí fanoušci kol."
Vaše Lipsko a pivo & káva?
Pola: "Naše oblíbené místo je Gaststätte Gambrinus v Odermannstraße. Na náš vkus je to trochu kýč, ale je tam krásná zahrádka a nejlepší tmavé pivo. A pak je tu příjemný personál a občas i kabaret. Doporučujeme smažený sýr s hranolky a šlehačkou. Nápoje si rádi dáváme v Le Petit FRANZ a káva nejlépe chutná v Glas & Bohne - nejlepší filtrovaná káva, která chutná jako ovocný čaj."
Vaše Lipsko a kultura?
Michał: "Jsme spíše volnočasově zaměření, a když máme čas, vyrazíme za město. Ale snažíme se dělat vlastní kulturu - koncerty, čtení (i během knižního veletrhu), slavili jsme letní slunovrat - lidé si z nás dělali legraci, protože nečekali, že budeme plést věnce ;-). Polin otec dokonce přijel až z Polska a šel s manželkou do lesa sbírat polní květiny, byl tam táborák a dobré jídlo. Jednou jsme také měli jahodovou slavnost - měli jsme jahodové pirohy, sekt s jahodami, lososový salát a jahodovou zmrzlinu. Pořádáme technoparty, výstavy - když můžeme, snažíme se být aktivní."
Co je vrcholem BABA?
Pola: "Pierohy a veganské ryby. Když mám víc času, vařím typická polská jídla: żurek (kváskovou polévku) nebo okurkovou polévku."
Koncept BABA
Tedy Pola a Michał - jak to všechno začalo?
Michał: "Přemýšleli jsme o odjezdu do zahraničí a náhodou nám kamarád z Lipska doporučil, abychom přijeli sem, protože je to super město - se spoustou zajímavých lidí a alternativní scénou. Tak jsme se rozhodli to zkusit. Pola vždycky snila o tom, že bude mít vlastní kavárnu s galerií. Rozhodli jsme se, že už nemůžeme déle čekat."
A kde se vzal nápad na prostor v Georg-Schwarz-Straße?
Michał: "Lidé z místních projektů domů (iniciativa, kdy si můžete sami nebo s pomocí dotací zrekonstruovat staré budovy a využívat je za nižší nájemné, pozn. redakce) uspořádali soutěž, protože měli prostor, který mohli dát k dispozici. My jsme se také zúčastnili, ale skončili jsme jen druzí a budovu jsme nedostali. Lidem z projektu domu se však náš nápad natolik zalíbil, že nám dali tip na místnost, kterou si můžeme koupit hned vedle. Ale pozor - stav byl žalostný a museli jsme ho od základů zrekonstruovat - nebyla tam ani výloha - byl tam prostě nepořádek a chaos. Býval to obchod s akvárii a dokonce měl v logu parádní rybičky (Pola se směje a sní o tom, že je dostane zpátky - je proslulá svými skvělými veganskými rybičkami). S žádostí o grant nám pomohli i zaměstnanci z projektu Dům. A to jsme také udělali. Otevření ještě proběhlo bez výlohy, v podlaze byla obrovská díra do sklepa. Dům jsme rekonstruovali 1,5 roku - mezitím jsme vychovávali dítě a já chodila do práce. Než jsme to zvládli."
Jaké byly vaše začátky?
Michal: "Bábu jsme otevřeli v roce 2019 - první rok byl takový, jaký je první rok, a pak přišla koruna. Ale pomohlo nám, že jsme mohli prodávat naše výrobky v rámci sobotního trhu v Plawitzer Markthalle: Piroggen, nakládaná zelenina ve sklenici, která (opravdu!) chutná jako ryba, maso nebo sýr. Rádi jsme se také zúčastnili iniciativy hayai, kdy jsme na střídačku s dalšími restauracemi vařili polední menu přímo v tržnici v Plagwitz."
Jaký je koncept BABA?
Pola: "Především nechceme vydělávat na zvířatech, takže u nás je všechno veganské. Chceme také prodávat díla umělců a drobných řemeslníků. Když cestujeme, hledáme různé zajímavé kontakty, které pak přivezeme sem. V současné době (v březnu, kdy byl článek napsán, pozn. redakce), jsou na stránkách našeho kamaráda Ania stále visí na stěnách, v dubnu to budou krásné fotografie bratra Michala a v květnu chceme vystavit fotografie umělce z Ukrajiny."
A odkud se vzal název BABA?
Pola: "Když byla Gaia malá, vždycky jsme se jí ptali, jak by se to tu mělo jmenovat. Odpověď zněla BABA. Protože baba znamená v dětském jazyce jednoduše babička. Koneckonců restauraci střeží velká socha dřevěné Báby, která stojí hned vedle dveří, a nad barem na pultu bdí socha Marie s černočerveně namalovaným obličejem."
<pV Babě se sedí tak příjemně, že rychle zapomenete na čas, zatímco váš pohled neustále bloudí po stěnách a baru, kde Pola vystavuje koláče, zákusky a nakládanou zeleninu, které vykouzlila. Michał zdůrazňuje: "Lidi, kteří k nám přicházejí, nevnímáme jako zákazníky, ale jako naše hosty". A přesně tak to je. Určitě si tu rezervujte stůl na klidnou sobotní snídani s přáteli, na vynikající polské pirohy nebo na kávu po večeři - možná stihnete všechny tři a Gaia vám řekne, že pirohy bez smetany jsou naprosto bez šance. Protože není nic lepšího než být hostem v BABA.











