Přerušit, proplétat, překlenout. Rozhovor s Magdalénou Šipkou.
Pět otázek pro Magdalénu Šipku.
Je čas na našich pět standardních otázek o Lipsku :)
Jaké jsou tvé dojmy z Lipska a kávy?
Musím přiznat, že jsem byla zpočátku tak nadšená ze svého ubytování, že se mi odtud vůbec nechtělo odcházet a užívala jsem si klid. Ale jedna kavárna, která se mi moc líbila, byla BROT & KEES u jezera Cospudener See. Tuto kavárnu jsem objevila, když jsem se vracela domů na kole. Nejlepší kávu jsem si ale dala na mostě Sachsenbrücke – byli jsme tam v neděli odpoledne, když si tam všichni jen tak odpočívali a popíjeli kávu z autíčka. A ten park je taky moc hezký.
Tvoje Lipsko a kolo?
V Lipsku jsem mohla jezdit na kole a řekla jsem si, že si hned pořídím kolo z druhé ruky, protože ta ojetá kola tady mi přijdou fakt cool. Podnikla jsem spoustu výletů a při tom se mi skvěle přemýšlelo – ty nejlepší nápady mě napadaly právě při jízdě na kole.
Tvé Lipsko a kultura?
Zažila jsem oslavy Světelného festivalu 9. října na památku Mírové revoluce. Líbila se mi slavnostní řeč a obecně i to, že zde politici na takových akcích jsou přítomni a promlouvají k lidem.
Tvé Lipsko a architektura?
Z architektonického hlediska mě zaujaly Höfe am Brühl – připomínají UFO. Líbí se mi, že se zde v urbanismu přemýšlí o kompaktnosti. Ačkoli se jedná o obrovské nákupní centrum, celý komplex působí jako integrovaný celek. A to i přesto, že se v bezprostřední blízkosti nacházejí také historické budovy a vyskytují se zde různé architektonické styly.
Jak na tebe zapůsobilo Lipsko?
V módním obchodě s fair trade oblečením z bavlny byly kousky, které nebyly nutně určeny pro štíhlé ženy. Na ulici jsem si všimla, jak odvážně zde ženy nosí své oblečení. V České republice je pro mnoho žen, které nespadají do společenské normy krásy, těžší prezentovat se na ulici sebevědomě – v Lipsku se mi líbilo, že ženy jsou odvážné a sebevědomé. Někdy vidíš, jak odlišně lidé vypadají – například pán oblečený v barvách duhy, který měl u sebe růžový košík. Nebo lidé celí v černém. Jednou jsem šla do pekárny a měla na sobě pyžamové kalhoty – styl „růžový Puma“ (smích) – a bylo to v pořádku. Lipsko je pro mě synonymem rozmanitosti – cítila jsem tu kousek luxusu, tolerance a velkou otevřenost.
Moc děkuji za rozhovor!
Ty malé osobnosti jsou prostě v pohodě
Magdaléno, znala jsi Lipsko, než jsi sem přijela?
Jsem tu poprvé. Předtím jsem strávila rok v Marburgu a měsíc v Berlíně. O Lipsku jsem už několikrát slyšela, že je to tu super.
Jak se ti líbilo tvé ubytování v Lipsku?
Můj byt byl super, měla jsem velký stůl, u kterého jsem mohla psát. V bytě byla nádherná terasa, kde by se v létě dalo skvěle grilovat, ale pro mě už venku byla zima.
Jak vypadal tvůj denní režim?
Snažila jsem se si trochu zorganizovat den (vždyť jsme v Německu, smích). Dokonce jsem si koupila malý blok, do kterého jsem si zapisovala, co bych ten den ráda dělala. Občas jsem podnikala výlety, ale žádný typický denní režim jsem neměla. Píšu, když mám zrovna chuť, což se vlastně stalo už ve vlaku cestou do Lipska. Do Lipska jsem přijela s cílem napsat zde zcela novou knihu. Systematicky jsem si pořizovala poznámky o postavách a událostech: kdy se kdo narodil, co o něm/ní vím. Zabývám se tématy, která mi jsou blízká, ale v literatuře se vyskytují jen zřídka, jako například polyamorie.
Jaký byl tvůj umělecký cíl během pobytu v Lipsku?
Cílem literárního pobytu je napsat příběh, který se odehrává právě tady. Nasbírala jsem tu spoustu dojmů, které jsem proměnila v příběh. A mám také v plánu napsat celou knihu – chci se zabývat tématem „žen v církvi“. To je moje vlastní téma – studovala jsem teologii a působila jsem ve feministické aktivistické skupině, která kritizovala církev. Byla jsem šikanována kvůli queer tématice. To bych velmi ráda zpracovala v románu. Těší mě, že mohu tato témata promítnout do svých postav a nemusím psát z pohledu první osoby.
Překvapilo tě Lipsko?
Procházela jsem se městem v noci nebo brzy ráno a pozorovala při tom ty malé osobnosti, které tu pracují – uklízečky, popeláře. Na Lipsku se mi líbí, že když tu takové lidi potkám, jsou prostě v pohodě.
Čteš také současné autorky a autory z Německa?
Ano, zajímají mě například knihy o polyamorii, což v České republice ještě není tak běžné. Jen tak zkusmo jsem si dokonce založila profil na online seznamce. Lidé se velmi často označovali za feministky, což se mi moc líbilo. Mnozí z nich uváděli, že jsou otevření jak monogamním, tak nemonogamním vztahům – uvědomila jsem si, že si to v České republice nedokážu představit. I když sama mám vážný vztah, řekla jsem si, že bych ráda potkala někoho, kdo má sklon k otevřeným vztahům, abychom si o těchto tématech mohli alespoň popovídat. Nakonec jsem ale nikoho nepotkala.
