Ve světle lipských neonových reklam – klavírista Clemens Christian Poetzsch
Pět otázek pro Clemensa Christiana Poetzsche
Tvé Lipsko a dobrá káva?
„Kavárna 7 Shots patří k mým oblíbeným. Ráda také chodím do Milchbaru Pinguin. Nejen kvůli krásnému neonovému nápisu na fasádě.“
Tvé Lipsko a kolo?
„Raději se procházím. Někdy bloudím bez cíle, třeba směrem k Eisenbahnstraße. Nebo tady v centru. Pak mám radost, když zabloudím a skončím někde, kde jsem ještě nikdy nebyla.“
Tvoje Lipsko a kultura?
„Miluju Horns Erben. Často jsem tam hrála koncerty. Skvělý provozovatel, útulné místo, dole se dá pohodlně najíst, napít a odpočinout si, nahoře je malé kino s krásným pódiem. A mimochodem také úplně skvělý klavír. To je moje nejoblíbenější kulturní místo.“
Tvé Lipsko a architektura?
„Včera jsem zase procházela kolem Ring-Café – na jednu stranu působí naprosto brutálně a přerostle – na druhou stranu má díky zakřivenému tvaru a tomu, že v něm bydlí tolik lidí, něco poetického.“
A tvoje oblíbená hudba?
„Právě pro sebe objevuji alba písničkářky Julie Holter. Bláznivá, intenzivní, mnohostranná hudba – opravdu neuvěřitelná.“
Vytvořit něco z ničeho
Jako každý kluk chtěl i Clemens jako malé dítě prostě jen hrát fotbal a poflakovat se. Pochází z hudební rodiny a jeho otec mu vždycky říkal, že by měl s klavírem prostě pokračovat. „Tehdy bych s tím přestal. V pátek jsem měl hodinu klavíru u přísné ruské učitelky – technika musela být vždy správná, držení rukou muselo být dokonalé. Pro mě jako malé dítě to bylo vždycky namáhavé. Dnes jsem jim za to vděčný.“ A jednoho dne dostal Clemens od tatínka dárek – knihu s jazzovými standardy.
Někdy se v malé restauraci za rohem zeptal, jestli by tam mohl hrát na klavír. „Nakonec jsem tam v deseti letech každou neděli hrál za 25 marek. Byla to velká zábava. Vždycky jsem s sebou měl své tlusté notové sešity, protože zpočátku jsem uměl hrát jen podle not a nedokázal jsem improvizovat.“ Klavír stál u otočných dveří, ze kterých číšníci vždy vycházeli s jídlem. Noty mu kvůli průvanu neustále padaly na zem, takže je musel pořád zvedat a začínat od začátku. „Bylo to docela trapné,“ směje se, „nakonec jsem začal noty nechávat ležet a vymýšlet si něco sám.“ Právě v tom okamžiku Clemens objevil, jak moc ho baví improvizace a že lidé na jeho hudbu reagují. „Někdy jsem si pomyslel, že něco takového chci dělat celý život, protože si tak můžu vybudovat svůj vlastní svět.“
Neon Lipsko
Jednoho večera procházel Clemens cestou domů noční čtvrtí Südvorstadt. Bydlel tu teprve krátce a při každodenních procházkách vdechoval lipskou atmosféru. Na chvíli se zastavil u Feinkost, dnes kulturního centra Lipska, kde se tehdy vařilo pivo a vyráběly a skladovaly konzervy. Na fasádě svítí dnem i nocí barevné neonové světlo – rodina lžic. Clemens se rád díval na tu krásnou světelnou reklamu. Líbila se mu. Krátce nato vznikl Neon Leipzig, skladba z jeho alba „Remember Tomorrow“. „V Lipsku lze na některých místech města vidět staré neonové reklamy. To ve mně vyvolává příjemný pocit. Má to v sobě něco z minulosti i ze současnosti, svítí to, vypadá to staré, ale zároveň nové. Když myslím na Lipsko, první asociace, které mi přijdou na mysl, jsou právě ty staré neonové reklamy.“
Clemens je dnes profesionálním skladatelem. Když s komponováním začínal, nosil s sebou starý diktafon s velkou kazetou. Koupil si spoustu takových kazet a přehrával si je doma, protože tehdy je ještě nedokázal pořádně převést do not. Když jich měl nakonec příliš mnoho, začal se zabývat tím, jak se ty skladby vlastně zapisují. „Okamžik inspirace je někdy velmi posvátný. Nelze ho přesně reprodukovat, pokud ho máš zaznamenaný jen na kazetě. K tomu potřebuješ nějaký druh písemného záznamu.“ Krok za krokem se Clemens naučil, jak při komponování správně zapisovat noty. Následovala první opravdová kapela a jeho studium oboru.
A jaké to bylo s Neon Leipzig? „To mi dalo určitý pocit. Ne nějakou konkrétní myšlenku, kterou bys chtěl zrealizovat, ale pocit, který se nedá popsat. Ale který chceš zachytit v hudbě. Někdy to stačí.“ Vzpomíná si na neonovou reklamu u Feinkostu: „Bylo to prostě takové místo, kde jsem byl velmi rád, a to jsem chtěl převést do hudby. Dlouho jsem zkoušel různé věci, až jsem v hudbě našel ten pocit, který jsem přesně na tomto místě prožíval.“
Od kazet až po Rammstein a filmovou hudbu
Mezitím Clemens s orchestry, vydal několik sólových alb a aranžoval hudbu Rammstein a zkomponoval také hudbu k úspěšnému českému filmuNationalstraße. „Vždycky jsem snil o tom, že budu přímo skládat filmovou hudbu nebo že moje vlastní hudba bude použita ve filmu.“ Ale samozřejmě je nesmírně těžké se do té scény dostat. „Na něco takového se nemůžeš přihlásit a poslat motivační dopis. To musí přijít samo.“
Navázaly se kontakty, mimo jiné i s producenty. Poté byli Clemens a kytarista Reentko Dirks osloveni, zda by nechtěli složit filmovou hudbu k filmu „Nationalstraße“. Setkali se s režisérem Štěpánem Altrichterem, kterému se jejich nápad také velmi líbil. Přečetli si knihu Jaroslava Rudiše, dostali scénář a pak měli velkou volnost v tom, jak bude hudba znít. „Byla to inspirativní práce. Byla to velká zábava.“ Hudba měla u kritiků velký ohlas, zejména v Německu. „Dobrý první film“, směje se Clemens.
K Čecku má Clemens ještě jeden vztah: v roce 2019 procestoval v rámci svého turné „East Europe Tour“ a hrál svou hudbu. Letos se mu navíc podařilo uspořádat open-air koncert v pražském kulturním centru „Stalin“. Vždy si také velmi užívá cestu vlakem mezi Saskem a Českem – mimo jiné i díky českým pochoutkám v palubní restauraci.
Lipsko – ideální město pro život
A jak se Clemensovi líbí v Lipsku jako místo k životu? – „Je to velmi pohodové místo, kde se dá dobře usadit. Vzhledem k tomu, že hodně cestuji na koncerty, je pro mě velmi důležité mít místo, kde se cítím opravdu dobře. A kde mám pocit, že hudební scéna je propojená a že se všichni dívají dopředu. Díky mezinárodnímu prostředí se ten pocit tady rodí mnohem rychleji. Neustále tu vznikají nové věci – ať už jde o novou kavárnu nebo hudební projekt. Je to příjemný pocit žít na takovém místě, které je v pohybu, ale přesto ti dává klid a neohrožuje tě.“
Ponoř se i ty do hudby Clemensa, která je svobodná jako město, které ho inspiruje, kontemplativní, ale také osvěžující jako zářící lipské neonové reklamy. Nejlépe doma s dobrým gramofonem nebo například příští rok v dubnu na koncertě v klubu Horns Erben.
