NABYTEQUE znamená nábytek - aneb "Jak se vášeň stala profesí"

V syrových betonových místnostech zní příjemná hudba. Hned za vstupními dveřmi je na policích až ke stropu naskládaný nově dovezený nábytek. Nábytek Hellerau, samolepky Karl-Marx-Stadt, lampy z bývalého Československa, křesla. Hned vedle Paul, vyučený sportovní terapeut, pilně brousí. Napravo je showroom a lakovna s nezaměnitelnou vůní.

Jak vznikl nápad na vaši nábytkářskou firmu Nabyteque?

Kris: Původně jsme se znali z Drážďan, kde jsme společně pracovali na hudebních projektech. Pak jsme se oba přestěhovali na studia do Lipska a trávili jsme hodně času v našich kruzích výměnou nápadů a hledáním nových projektů. Chtěli jsme se osamostatnit a zároveň jsme věděli, že i když máme magisterské vzdělání, práce se k nám nedostane. Nápad na Nabyteque vznikl zcela nečekaně. Ani jeden z nás nepochází z tohoto oboru, ale během rozhovoru na jednom večírku v roce 2017 jsme zjistili, že oba máme slabost pro nábytek z 60. let. Vyměnili jsme si nápady a najednou se zrodila základní myšlenka:

A pak jste svou vášeň proměnili v profesi?

Kris: Projekt obrátil vše naruby. Zrušili jsme studium, dali dohromady malý tým amatérských řemeslníků a pronajali si halu v Markkleebergu. Měli jsme velké štěstí, že hned vedle bylo malé truhlářství. Pracoval tam Jochen - klasický truhlář z NDR, kterému táhlo na šedesát -, který se řemeslu naučil od svého otce. Znal nábytek z 60. a 70. let a byl schopen odpovědět na všechny naše otázky. Byl to skvělý rádce.

Jak jste přišli na československé kusy nábytku?

Kris: Na agrajsem narazil na kusy nábytku, které mi vůbec nepřipadaly německé. Nepoznal jsem je v repertoáru běžných modelů z NDR. Zeulenroda, Möbelwerke Oberlausitz - hodně se to opakovalo. Ale v Agře to byl nový objev: všechno bylo trochu konstruktivističtější, geometričtější, členitější - začal jsem být opravdu zvědavý. Dokonce i kontrasty dýh: skříňka se světlými dubovými dvířky a vedle ní dvířka z ořechu nebo korpus dýhovaný ořechem a dvířka z dubu. To se u nábytku z NDR téměř nikdy nestávalo. Tato hravost s barvami - stejně jako u klasických modelů Jiroutek - zjevně není z NDR! Pak jsem se tím zabýval a začali jsme do programu zařazovat český nábytek.

A pak jste prostě jeli do Čech a vybrali starý nábytek?

Björn: Stejně jsme byli na festivalu u Plzně a cestou zpátky jsme jeli kolem prodejce. Měl obrovskou halu plnou nábytku, připadali jsme si jako děti v hračkářství: Všude, kam oko dohlédlo, byly neznámé, neobvyklé a působivé kousky. Tak jsme se postupně dostávali k novým sortimentům a neustále objevovali nový nábytek.

Kris: To nadšení a entuziasmus, které s sebou takový objev nese - to je to, co nás celé pohání.

Jak vypadá takový den, kdy si vyzvedáváte nový nábytek?

Kris: Máme své pevné trasy, vyzvedneme si zboží a většinou během jednoho dne jedeme zase zpátky. Je škoda, že je to vždycky tak stresující a uspěchané, ale bohužel to momentálně jinak nejde.

Björn: Byli jsme už skoro ve všech koutech České republiky, ale většinou s napjatým harmonogramem. Bylo by opravdu hezké, kdybychom si mohli vzít týden na to, abychom si některá místa prohlédli zblízka.

Vnímáte nějaké rozdíly mezi českým a německým vnímáním estetiky?

Björn: V Česku je velmi populární dělat všechno supermoderně. Retro je tam spíše výklenková záležitost. V Německu se tento trend dostal do středu společnosti, ale v Česku si lidé potrpí spíše na "vždy všechno nové a svěží".

Kris: Opravdu si vždycky říkám, proč to není více přítomno v kulturně-historickém přehodnocování a proč si Češi někdy věcí neváží. Česká republika - zejména pokud jde o nábytkový design a řemeslné zpracování 20. století - může určitě konkurovat známějším velikánům.

Je nějaký konkrétní model, který je obzvlášť dobře přijímán?

Björn: Jitona. Řada U-300.

Kris: Zejména šatní skříň a komoda se skleněnou deskou.

Prodáváte také nábytek z NDR?

Kris: Pokud ano, tak jen určité řady nebo programy, které se nám samy líbí a o kterých víme, že se dají dobře restaurovat.

Björn: Například určité série nábytku z Deutsche Werkstätten Hellerau.

Je nějaký příběh sbírky, na který tak rychle nezapomenete?

Kris: Bylo tam všechno, co si jen dokážete představit. Nejbláznivější byla vlastně sbírka od bývalého československého ministra obrany Martina Dzúra. Jeho dům v Praze 6 musel být kompletně vyklizen. Vlastně jsme si chtěli vzít jen pohovku, ale pak nám řekli, že si můžeme vzít, co chceme.

Zachraňujete českou kulturu!"

Björn: Vlastně neexistuje země východního bloku, která by se dala srovnávat s Československem. Byli to světáci, pokud jde o nábytek. Především počátky funkcionalismu v Česku a styčné body s Bauhausem jsou tak vzrušující! Celý západní svět mluví o Bauhausu a zároveň se v malém Československu psaly dějiny architektury a designu. Halabala, Slezák, Gottwald... Navrhoval se a vyráběl ten nejkrásnější nábytek. Třicátá léta jsou tam také velmi přítomná v městské krajině: lékárny, řadové domky, interiéry domů - o tom bych mohl mluvit hodiny. A všechno je stále zachovalé a nebylo zrenovováno do mrtě. Historie, která je integrovaná do každodenního života.

Kris: Některé firmy měly také oficiální licence na výrobu návrhů Marta Stama, Marcela Breuera a Miese Van Der Rohe. Přesné označení modelu se lišilo v závislosti na výrobci, ale verze vyráběné v České republice jsou stále "originály". Za zmínku stojí, že tyto návrhy inspirovaly skutečnou záplavu napodobenin a vlastních konceptů z trubkové oceli. Kdy se o českém designu bude někdy referovat v zahraničí? Vždyť už je to tak dávno! Trochu to vypadá, jako by se nadšení pro takové věci zhmotnilo až ve chvíli, kdy už neexistují nebo jsou skutečně zbourány.